Proč se absint nazývá Zelená víla? Historie a zajímavosti
Absint, často nazývaný Zelená víla, je jedním z nejzáhadnějších a nejfascinujících alkoholických nápojů. Pojďme se společně podívat na to, proč má tento nápoj tak specifický a poetický název.
Jeho historie sahá až do konce 18. století, kdy se začal vyrábět ve Švýcarsku. Absint byl oblíbený mezi umělci a literáty 19. a začátku 20. století, a právě oni mu dali přezdívku Zelená víla. Zelená barva nápoje, spolu s jeho mystickými účinky, inspirovala mnoho slavných osobností k jeho konzumaci a tvorbě děl ovlivněných absintem.
Nyní se dozvíte více o tom, jak se absint vyrábí, proč se mu říká Zelená víla a jaké mýty a pravdy o něm kolují. Tento článek vám přiblíží nejen historii, ale i současnost tohoto tajemného nápoje.
- Historie absintu
- Složení a výroba
- První zmínky o Zelené víle
- Absint ve světě umění
- Mýty a fakta
- Současná popularita absintu
Historie absintu
Absint má fascinující historii, která sahá až do konce 18. století. Za jeho objevení můžeme vděčit doktorovi Pierre Ordinaire, který žil ve švýcarském městě Couvet. Pierre Ordinaire byl francouzský lékař, který během svého pobytu ve Švýcarsku vytvořil recept na medicinální likér vyrobený z pelyňku, anýzu a dalších bylin. Tento nápoj měl však mnohem starší kořeny, sahající až do starověkého Řecka, kde byl pelyněk běžně používán.
Právě ve Švýcarsku vznikla první komerční destilérka absintu, kterou založili podnikatelé Henri-Louis Pernod a jeho společníci. V roce 1797 se Pernod přestěhoval do Francie a založil zde první absintovou destilérii pod názvem Pernod Fils. Pernod Fils se rychle stal centrem výroby absintu a stanovil standardy pro jeho další výrobu.
Absint se rychle stal oblíbeným nápojem, zejména ve Francii, kde se rozšířil zejména během francouzsko-alžírské války v polovině 19. století. Francouzští vojáci dostávali absint pro dezinfikaci pitné vody a jako prevenci proti nemocem. Po návratu do Francie si s sebou přinesli i svou novou zálibu v tomto nápoji a absint se stal populárním napříč společností.
V druhé polovině 19. století se absint stal symbolem bohémského životního stylu. Byl oblíbený mezi umělci, spisovateli a básníky, kteří ho považovali za zdroj inspirace a tvůrčí energie. Mezi slavné milovníky absintu patřili Vincent van Gogh, Paul Verlaine, Arthur Rimbaud a Oscar Wilde. "Absint je nepostradatelným společníkem umělců," prohlásil jednou Ernest Hemingway.
Během svého vrcholu na konci 19. a začátku 20. století se absint stal také terčem kritiků. Byl obviňován z šíření alkoholismu a jiných sociálních problémů. Rostoucí nepřátelství vůči absintu vedlo k jeho zákazu ve většině evropských zemí a USA. Ve Francii byl absint zakázán v roce 1915, a to především kvůli tlaku vinařského průmyslu, který v absintu viděl konkurenci.
Až koncem 20. století zažil absint svou renesanci. Začaly se objevovat nové destilérky, které obnovily tradiční recepty a metody výroby. V roce 1988 bylo ve Švýcarsku legalizováno používání pelyňku a v roce 2000 byl zrušen francouzský zákaz absintu. Dnes se absint opět těší oblibě a je považován za luxusní a vysoce kvalitní nápoj.
Složení a výroba
Výroba absintu je pečlivý proces, který začíná výběrem kvalitních bylin a přísad. Základními složkami jsou pelyněk pravý (Artemisia absinthium), anýz a fenykl. Tyto byliny dávají absintu jeho charakteristickou chuť a aroma. V tradičním procesu je pelyněk macerován ve vysoce alkoholickém destilátu, což vytváří základní esenci absorbuje všechny aromatické sloučeniny z bylin.
Při výrobě absintu se občas používají i jiné bylinky, jako je yzop nebo meduňka, které dodávají nápoji další vrstvy chutí. Výsledná tinktura je pak destilována podruhé, tentokrát s přidáním anýzu a fenyklu. Tento krok je klíčový pro vytvoření výsledného absintu, jak ho známe dnes.
Absint může mít různé odstíny zelené, které pocházejí z chlorofylu extrahovaného z bylin během destilačního procesu. Tradičně se absint dodatečně obarvuje přidáním více bylin do destilátu, což mu dodává konečnou barvu a jemné nuance chutě. Někteří výrobci používají přírodní barviva, jiní umělá.
Jako kvalitní nápoj by měl být absint clear a neobsahovat žádné nečistoty. Někteří výrobci dnes používají metodu bez macerace, aby vytvořili čistší produkt. Celý proces výroby absintu je obvykle sledován velmi pečlivě, každý krok má vliv na finální chuť a kvalitu nápoje.
Pro milovníky absintu je důležité vědět, jak byl absint vyroben a které přísady byly použity. Mnoho klasiků absintu považuje za nepřekonatelné ty recepty, které zahrnují tradiční postupy a originální přísady. Jak zmiňuje český odborník na absint Jiří Spáčil:
"Kvalitní absint je umělecké dílo, které v sobě nese historii a tradici. Každý doušek je cestou časem a poznáním."
Legenda říká, že absint kdysi obsahoval látky způsobující halucinace, zejména díky thujonu obsaženém v pelyňku. V moderním absintu jsou však hladiny thujonu velmi nízké kvůli právním regulacím, a proto dnes absint působí spíše silným alkoholovým účinkem než halucinogenem.
První zmínky o Zelené víle
První zmínky o Zelené víle se objevují na konci 18. století, kdy francouzští a švýcarští alchymisté a lékaři začali experimentovat se směsí bylin, kterou nazvali absint. Tento nápoj byl původně určen jako léčebný prostředek proti různým neduhům. V roce 1792 doktorem Pierre Ordinaire, francouzský lékař, který žil ve švýcarském městečku Couvet, vytvořil první známou recepturu absintu.
Ordinaire míchal destilát z různých druhů bylin, mezi nimiž dominoval pelyněk pravý, anýz a fenykl. Tento zelený nápoj se rychle stal populárním jako všelék, prý působící proti malárii a dalším chorobám. Jeho popularita rostla a netrvalo dlouho, než se absint rozšířil do dalších zemí Evropy.
Absint dostal přezdívku Zelená víla hlavně díky své specifické zelené barvě, kterou mu propůjčují byliny, zejména pelyněk. Tento nápoj se na přelomu 19. a 20. století stát neodmyslitelnou součástí bohémského života ve Francii. O jeho účincích kolovalo mnoho legend a příběhů, což jen přidávalo na jeho mystičnosti.
Jeden z nejznámějších příběhů o Zelené víle pochází od francouzského básníka Paula Verlainea. Ten tvrdil, že absint mu otevírá brány k jiným rovinám existence a inspiruje ho k tvorbě. Verlaine ale nebyl sám. Významní umělci jako Vincent van Gogh, Edgar Allan Poe nebo Henri de Toulouse-Lautrec byli fascinováni tímto nápojem a často ho užívali jako zdroj inspirace.
„Absint je jako všechny jedinečné směsi během života: obdivuhodná svým pozitivním efektem mohla by však v přehnaném užívání přinášet škody.“ – Paul Verlaine
V roce 1864 otevřel Henri-Louis Pernod ve Francii první absintový podnik, Pernod Fils, což vedlo k průmyslovému rozmachu produkce absintu. Absint se stal ještě dostupnějším pro širší veřejnost a jeho popularita prudce vzrostla. Do začátku 20. století se jeho spotřeba ztrojnásobila.
Absint v kultuře a literature
Během své zlaté éry v 19. století se absint stal nejen oblíbeným nápojem, ale také významným kulturním symbolem. Umělci, básníci a spisovatelé jej často zmiňovali ve svých dílech. Například Charles Baudelaire, autor sbírky básní „Květ zla“, absint popsal jako nástroj, který mu napomáhá vidět svět v jiném světle.
Navíc, ikonické zelené lahve a specifické absintové lžíce se staly symbolem elegance a mystičnosti. I dnes můžeme vidět jejich vliv v moderním umění a designu.
Absint ve světě umění
Absint, známý také jako Zelená víla, měl významný vliv na svět umění a literatury během 19. a počátku 20. století. Tento tajemný nápoj se stal symbolem bohémského života a byl oblíben mezi mnoha slavnými umělci, jako například Vincent van Gogh, Henri de Toulouse-Lautrec nebo Oscar Wilde. Jejich fascinace absintem nebyla jen o jeho alkoholu, ale také o mystických účincích, které byl nápoj považován za poskytující inspiraci.
Jedním z nejznámějších děl, která zobrazují absint, je malba Édouarda Maneta „The Absinthe Drinker“. Toto dílo z roku 1859 zachycuje muže postávajícího vedle stolu s absintem, symbolizující melancholii a osamělost. Slavný impresionista Edgar Degas vytvořil obraz „L’Absinthe“, kde zobrazuje dvě postavy sedící v kavárně, s pochmurnými výrazy tváře, což odráží stinnou stránku závislosti na tomto nápoji.
Absint také hrál důležitou roli v životě Pabla Picassa, který ho zachytil ve svých obrazech jako
Mýty a fakta
Absint je obestřen řadou mýtů a nepravd, které se kolem něj vytvořily během jeho dlouhé historie. Jedním z největších mýtů je, že absint způsobuje halucinace. V době své největší slávy byl absint často spojován s uměleckými scénami a mnozí věřili, že právě tento nápoj dává umělcům jejich inspiraci a schopnost vidět svět jinak.
Pravdou je, že hlavní složkou, která je často považována za příčinu halucinací, je thujon. Tato látka pochází z pelyňku a je pravda, že ve velkých dávkách může mít nepříznivé účinky na nervový systém. Nicméně, množství thujonu obsažené v absintu je při konzumaci v obvyklých dávkách naprosto bezpečné. Evropská unie a Spojené státy dnes již striktně regulují obsah thujonu v absintu, aby zajistily, že je nápoj bezpečný pro spotřebu.
„Absint není nebezpečnější než jakýkoli jiný alkoholický nápoj, pokud je konzumován rozumně a s mírou,“ říká chemik a odborník na destiláty David Wondrich.
Dalším rozšířeným mýtem je, že absint byl v minulosti zakázán kvůli svým psychoaktivním vlastnostem. Tento zákaz se však netýkal pouze absintu. V době, kdy absint dosáhl vrcholu své popularity, začalo celosvětově různé země regulovat a zakazovat různé alkoholické nápoje. Absint byl častým terčem kampaní proti alkoholismu, což vedlo k jeho zákazu ve Francii v roce 1915 a zalíčení jako nebezpečné látky.
Jedním z faktů, který přetrval, je specifický způsob přípravy nápoje. Tradiční příprava absintu zahrnuje nalévání studené vody přes speciální lžičku s kostkou cukru, která pomalu rozpouští a míchá absint. Tento rituál nepochybně přidává kouzlo a mystiku, která absint obklopuje. Z tohoto důvodu si absint získal nejen pověst magického nápoje, ale také svou vlastní kulturu.
Pro ty, kteří chtějí zkusit absint poprvé, je doporučeno pečlivě sledovat složení a vybírat si produkty od renomovaných výrobců. Moderní absinty jsou pečlivě kontrolovány a jejich složení je závazně regulováno, takže se není třeba obávat o bezpečnost. Naopak, můžete si vychutnat tento unikátní nápoj a stát se součástí historie, kterou s sebou absint nese.
Současná popularita absintu
Dnešní doba přináší znovuzrození mnohých tradičních produktů a absint není výjimkou. Po dlouhém období zákazu a kontroverzí se absint vrací do povědomí a získává si nové generace příznivců.
Absint se v moderní době těší rostoucí popularitě po celém světě, zejména v Evropě a Severní Americe. Mnoho výrobců se zaměřuje na tvorbu autentických receptur a udržuje tradiční techniky výroby. To přispívá k jeho kvalitě a unikátnosti, což láká nejen milovníky alkoholu, ale i gurmány.
Jedním z důvodů rostoucí poptávky je zájem o historii a kulturu. Lidé si chtějí vychutnat nápoj, který byl oblíbený mezi slavnými umělci, jako byli Vincent van Gogh nebo Ernest Hemingway. Absintové bary a speciální degustace přilákají návštěvníky hledající jedinečné zážitky a chcete-li okusit nádech minulosti. Podle některých studií vzrostla spotřeba absintu v posledních deseti letech o 30 %.
V dnešní době existuje nespočet variant absintu od různých výrobců. Například francouzský absint je známý svou jemností a vyvážeností, zatímco švýcarské odrůdy často vynikají svou silou a intenzivní chutí. Mezi známé a tradiční značky patří třeba Pernod, který vyrábí absint od začátku 19. století.
Podle The Spirits Business se v roce 2022 prodalo více než 2,5 milionu litrů absintu po celém světě. Tento trend svědčí o tom, jak je absint opět na vzestupu a stává se oblíbeným nejen mezi mladšími generacemi, ale i mezi staršími konzumenty, kteří si pamatují staré časy. Oživují se i staré ceremonie spojené s podáváním absintu, jako je rituál s absintovou lžičkou a cukrem.
Absint se stal také častou součástí koktejlů v moderních barech. Barmanům poskytuje široké možnosti experimentování, díky čemuž vznikají nové a zajímavé receptury. Koktejly jako "Absinthe Sour" nebo "Death in the Afternoon", který údajně vymyslel sám Hemingway, jsou populární volbou mezi náročnými zákazníky.
"Absint je jako umění v láhvi. Stačí jediná kapka a vše se změní," říká renomovaný barman Thomas Koch, který pracuje v prestižním baru v Paříži.
Ačkoli je absint stále opředen mnoha mýty a legendami, jeho současná popularita svědčí o trvalé oblibě tohoto fascinujícího nápoje. Pokud hledáte něco výjimečného a tajemného, absint je určitě volbou, která stojí za vyzkoušení.